Nová povídka ... mám teprve prolog tak mne zastavte , kdyby byla divná. ZO Pozastavuji.
•♠•
Černý havran s lesklým peřím, jež si načechrával křídla, seděl na druhém konci zapovězeného lesa. Vyčkával, až přijde jeho chvíle a proto se jen líně otočil na větvi. Svýma třpytivýma očima zahlédl špičku majestátného hradu ,když dole asi padesát metrů pod ním šustly v trávě něčí kroky. Upoutaly jeho pozornost a tak elegantním pohybem slétl na nejnižší větev jehličnanu.
Osoba zahalená kápí tiše našlapovala až k dubu, jež stál před ní. V ten samí okamžik však havran zaslechl ještě další kroky. Teď však přímo naproti.První osoba si sundala roucho a zpod něj se zavlnily uhlově černé kudrnaté vlasy smrtijedky. Druhá osoba, pravděpodobně muž, však zůstala zahalena.
"Bellatrix?!" otázal se chladně muž, jež stál zády k havranovi. Žena přikývla a postoupila o krok vpřed.
"Pán zla se brzy vrátí. Já to vím…" odhalila sněhově bílou paži na níž se klikatil vytetovaný had "Vím, že jsi to také cítil. To úpěnlivé pálení znamení zla, jež tak toužilo být znovu stisknuto a použito k přivolání ostatních. Nemám pravdu, Luciusi?" poslední větu řekla s větším důrazem a zvláštním způsobem se ušklíbla. Muž se zamračil.
"Nebo ty snad nedoufáš, lačně netoužíš, aby se tvůj pán konečně po těch letech vrátil?"Vzhlédla k němu opět a v obličeji se jí zračil nádech čistého šílenství.
"Ah…ano. Jistě." Odfrkl. " Tak co že tedy mám zařídit?"Havran slétl až na zem a pomalu se přibližoval k nohám Smrtijedů .Ti si jej nevšimli a jakoby nic pokračovali v konverzaci.
"Teď a tady zrovna nic , Luciusi , ale mám jistou informaci že jedna dívka v severní Anglii bude hrát zajisté důležitou roli v návratu pána zla a jeho znovunabytí moci."
"Takže ji mám přivést?"
"Zatím ne, nech ji žít svůj život dokud může. Však se teprve včera narodila.Ale až přijde čas poznáš to."klepla hůlkou těsně vedle znamení zla.
Poté se změnila v černý oblak a ztratila se Luciusovi z dohledu. Ten si však všimnul opeřeného návštěvníka. Poklekl k němu a zahleděl se mu do korálků,které měl místo očí.
Havran se polekal a uletěl. Dvakrát obkroužil astronomickou věž a už byl pryč. S hlasitým PRÁSK zmizel i poslední narušitel zapovězeného lesa a krajinou se rozlehlo ticho.
Šárka | 
Ooooooo! vypadá to velmi zajímavě... ;) Rozhodně pokračuj. :) Na pokráčko se moc těším. :D