Komentářová povídka:D

29. března 2011 v 16:17 | Billie Roschet |  Komentářové povídky
Tak jsem se nechala inspirovat mojí kamarádkou a je to taky vlastně z velké části její zásluha že jsem se odvážila udělat komentářovou povídku.

A co že to vlasně je ?
Je to povídka která píšete společně se mnou tady v komentářích.Pravidla jsou jednoduchá - držte se tématu a zkuste vymyslet co nejzajímavější zápletku:F.

Pravidla:
1) Nesmíte napsat dva za sebou jdoucí komentáře.
2) Měli by jste mluvit slušně.
3)A samozřejmě se drřet tématu.

Začátek (na toto navažte :D) :
Polly byla úplně obyčejná středoškolačka s úplně obyčejnými zájmy a koníčky. Měla normální kamarády , žila v zcela obyčejném městě a nic nebylo až tak vyjímečného.
Však jednou se stalo něco co jí naprosto změnilo život.Navždy.A to bylo....
 

2 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 penelopeo penelopeo | Web | 29. března 2011 v 16:39 | Reagovat

dítě, malý chlapec se kterým přišli domů její rodiče se slovy: „Toto je tvůj nový bráška. Rozhodli jsme ho adoptovat. Jmenuje se Jeremy a bude bydlet v pokoji vedle tvého.“ Bylo mu pět, měl uhlově černé vlasy a oči a vyznačoval se hlavně svojí nenápadností. Od této chvíle se děli samé divné věci.

2 billieroschet billieroschet | Web | 29. března 2011 v 18:20 | Reagovat

Chlapeček skoro nejedl, byl plachý a nikdy nevyhledával mou pozornost.V sousedství občas zmizela kočka a psi se nevraceli domů. Po nějakém čase mi to přišlo divné.Proč můj bratříček nemá chut k jídlu a zvěř se nachází bez krve?

3 penelopeo penelopeo | Web | 30. března 2011 v 15:34 | Reagovat

Jenou jsem dostal za úkol, zavést Jeremyho do nové školky. Když jsem ho chytila za ruku byl studený, i když pařilo slunce. Nepromluvil se mnou ani slovo. Do školky to byl jen kousek. Tam jsem Jeremyho nechala na prahu vedle zatím usmívající vychovatelky a odešla jsem do školy. Celé vyučování proběhlo bez problémů a když jsem se chystala mého nového bratra zase ze školky vyzvednout, předávala mi ho ta stejná vychovatelka, jen teď neměla na tváři úsměv a byla celá pobledlá. Ani mne nepozdravila a zavřela nám dveře před nosem.

4 billieroschet billieroschet | Web | 30. března 2011 v 19:39 | Reagovat

Zdálo se mi to poněkud zvláštní , ale jak čas plynul úplně jsem na své problémy s bratříčkem zapomněla. Uzavřel se do sebe a ignoroval mě sále víc a víc. Nikdy mi to nepřišlo divné. Byla jsem zvyklá na jeho obvyklou náladu a neustále stejné chování.

5 penelopeo penelopeo | Web | 30. března 2011 v 20:27 | Reagovat

Až jednou, když jsem přišla ze školy, na mě čekal před mým pokojem. Jen stál, upíral na mě ty černá studená očka a nevydal ani hlásku. Pokoušela jsem se s ním navázat jakýkoliv rozhovor, ale všechny snahy byly marné. Tak jsem to po chvíli vzdala vešla do svého pokoje a zavřela dveře. Jen co jsem dosedla na postel a chtěla si číst, jsem uslyšela ránu. Vyletěla jsem z pokoje a uviděla na stejném místě jako předtím Jeremyho, který se teď svalil na zem. Dřepla jsem si k němu a ovládla mě panika. Chlapec dýchal, ale byl bledší než kdy jindy a měl zavřené oči.

6 Lucish Lucish | Web | 31. března 2011 v 14:40 | Reagovat

V tu chvíli se mě zmocnil strašný strach.I když to byl můj nově adoptovaný,ne zrovna přívětivý malý bráška.Strašně jsem se rozklepala.Cítila jsem jak blednu.Ale snad ani ne tím,že jsem byla celá vystresovaná ale..

7 Krasivija Krasivija | Web | 31. března 2011 v 21:37 | Reagovat

To je hrozné, proč se to musí stát, když jsem s ním sama doma?Já nejsem schopná udělat první pomoc. Vzala jsem tady mibil a zavolala jsem záchranku.
Za přijela do pěti minut a odvezla ho do nemocnice. Ani jsem nevěděla, jak na tom je. Pak jsem zavolala oboum rodičům do práce, co se stalo a že je Jeremy už v bezpečí v nemocnici.

8 billieroschet billieroschet | 1. dubna 2011 v 11:14 | Reagovat

Když se t rodiče dozvěděli jeli ihned do nemocnice.Jak už jsem byla tam a čeklala jsem jak na tom jeremy bude.Když přijela mamka s tatkou , tak se na něj hned vyptávali . Řekla jsem : "....."

9 Lucish Lucish | Web | 1. dubna 2011 v 15:15 | Reagovat

hej b. asi se ti to hodila do spamu já to sem psala dřív než ta krasivija! pls odblokni to :(

10 Penelopeo Penelopeo | Web | 3. dubna 2011 v 9:40 | Reagovat

„Opravdu nevím jak se to mohlo stát. Stál a upíral na mě ty jeho oči a najednou jaksi skolaboval, doktoři mi vůbec nic neřekli.“ Rodiče se posadili vedle mne do hlavní haly nemocnice a už se na nic nevyptávali.

11 Krasivija Krasivija | Web | 4. dubna 2011 v 17:53 | Reagovat

V tu chvíli na chodbu přišel nějaký mladý doktor a řekl rodičům, ,,Váš syn bude v pořádku. Byla to jen chvilková slabost. Ovšem pár dní si ho tu necháme na pozorování, aby jsme něco nezanedbali.
,,Ano?" zeptala se mamka. ,,A kdy ho smíme vidět?"
,,Bohužel až zítra. Nyní potřebuje klid."

12 billieroschet billieroschet | Web | 4. dubna 2011 v 19:07 | Reagovat

Vůbec jsem nechápala co se to mohlo jenom stát.Druhý den když jsme tam přišli jeho malé bezvládné tělíčko leželo mezi bílými přikrývkami a Matce se třásl hlas pokaždé když vyslovila jeho jméno. Neodpovídal, jen tam tak tiše ležel , zahalen do vlastní nevědomosti.

13 penelopeo penelopeo | Web | 6. dubna 2011 v 14:40 | Reagovat

Měla jsem takové tušení, že ačkoli doktor odpověděl rodičům kladně, tak stejně tohle prostě dobře dopadnout nemohlo. Běhal mi mráz po zádech, když jsem spatřila tu jeho bledou propadlou tvářičku, napůl zkrytou v bělostných dekách. Z pod víčka mi ukápla slza. Bála jsem se...

14 billieroschet billieroschet | Web | 6. dubna 2011 v 14:46 | Reagovat

... že ho vidím naposledy.Ač se ke mě nikdy nechoval příliš vřele. Pro mě byl něčím víc. Skutečným bratříčkem....A tak to bude napořád. Jak hodiny ubíhali, tak..

15 penelopeo penelopeo | Web | 6. dubna 2011 v 16:20 | Reagovat

jeho stav se každým okamžikem zhoršoval. Nechápala jsem proč doktoři tvrdili, že bude v pořádku, když očividně není? Chodili jen tak kolem jeho dveří, občas k němu na chvíli nakoukli a on jen spal. Spal, zachumlaný v těch bílých přikrývkách a nepravidelně oddechoval.

16 billieroschet billieroschet | Web | 8. dubna 2011 v 20:58 | Reagovat

Po nějaké době  jsem si zašla na WC co bylo přímo ve vedlejší místnosi. Když jsem se vracela zpoza dveří jsem ulsyšla:
"Ach, nebohý synku.... tak málo času tizbývá ,.. avšak co mám já říc tvým opatrovníkům? Co si jen počnu?" popadl mě děs a ....

17 Krasivija Krasivija | Web | 10. dubna 2011 v 14:51 | Reagovat

pootevřela dveře a uviděla tam stát úplně bledého Jeremiho a nějakého muže s černými vlasy, který mu byl velice podobný.
,,Ale, proč musím žít u nějaké cizí rodiny, kterou nemám rád a ne u tebe?" zeptal se Jeremy. Byla to nejdelší věta, jakou jsem od něj kdy slyšela...
,,No, víš synku, bál jsem se, že se v tobě objeví upíří sklony tvé matky. Vlastně jsem z tebe měl strach."
Jeremy zbledl ještě víc a pověděl: ,,Já vím. Nevadí mi, že ze mě máš strach a že mi zbývá tak málo času... 6e se ze pár dní stanu upírem a nejde s tím nic udělat...

18 penelopeo penelopeo | Web | 19. dubna 2011 v 19:28 | Reagovat

Doslova mě ztuhla krev v žilách. Nevěděla jsem jestli to říct rodičům, či ne. Raději o tom pomlčím... Dál jsem poslouchala jejich rozhovoru a ani jsem si nevšimla, že za mnou přišli i mý rodiče. Ptali se co tu dělám a kdo to mluví s Jeremym. Já jsem jen vykoktala: „....

19 Krasivija Krasivija | Web | 23. dubna 2011 v 22:22 | Reagovat

,,Já nevím. Jen... tu poslouchám. Většinu z toho však nechechápu." pak jsem to už nemohla dál vydržet. Tohle nějak rodičům vysvětlit nedokážu a ani nechci dokázat.
Potřebovala jsem odtut zmizet. Utéct od této události a doufat, že se všechno vyřeší samo. Tak jsem to dělávala vždycky a opravdu se vždycky všechno samo vyřešilo...
Náhle jsem so uvědomila, že jsem vyběhla ven z nemocnice a že stojím na zahradě, kde se prochází mnoho podivně vyhlížejících lidí. Že bych omylem vlezla na pozemky psycjatrické léčebny?
Chtěla jsem se vrátit zpátky k rodičům, ale už bylo pozdě. Nějaká stará paní mě chytla za ruku a začala zpívat nějaké podovné písně...

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama