Obyčejný den v neobyčejné třídě...(7/?)

29. ledna 2011 v 13:18 | Belatrix Lastrenge |  Obyčejný den v neobyčejné třídě
Prohlížím si vlastní přívěsek a zamyšleně ho mnu v pravé ruce.Má tvar srdce a na řetízku společně s ním visí dva stříbrné prstýnky,velice podobné.Sleduji jak si sluneční paprsky pohrávají s odlesky na nich.Pomalu vdechuji čerstvý vzduch a poslouchám jásot ptáčků poletujících v korunách stromů.Fouká příjemný jarní vánek s vůní lučních květin.

Koukám se do nebe jak pomalu po něm mraky plynou.Nadechnu se čerstvého vzduchu a ... to je divné!Proč se tak třesu?Ramena - ...chvějí se mi.

"Holčičko vstávej...!"třese se mnou otec.Zamyšleně na mě hledí a brumlá si cosi pod vousy ",tak jdeš už?"

Pomalu se vypotácím z postele.Poodhrnu závěs.Zahledím se ven.Zima , ano opravdu není konec jara,jako tomu bylo v mém snu.Škoda.

Protáhnu se a nandám si župan a plyšové trepky.Ač pořád ospalá se vydám do koupelny.Zamračím se na sebe do zrcadla mezitím co z poličky sundávám kartáček na zuby.Poté co si vyčistím zuby a omeju obličej vrátím se do svého pokoje.Obléknu se do nových riflí a oblíbeného trička.

Rozloučím se s Fluffym a s Rammy - mými domácími zvířátky - a zabouchnu za sebou dveře.

Po cestě míjím hodně lidí a přemýšlím jaké by to asi bylo být v jejich kůži.Představa že bych mohla být uspěchaný muž ve středním věku či postarší dáma čekající na zastávce trolejbusové linky tři mě zcela odradila od jakéhokoliv jiného pátrání po problémech cizích lidí.Alespoň toho rána ano.

Před chvilkou jsem prošla kolem domu jednoho spolužáka, kterého jsem vlastně nikdy neměla příliš v lásce.Byl to takový ten věčný potížista , který se vždy choval tak nevyzrále až dětinsky.Odstěhoval se před časem a už jsme ho nikdy neviděli.Bohu dík jsme o něm ani nic neslyšeli a to je dobře.

Každým krokem se blížím ke škole.První hodinu máme Výchovu k občanství.Tuhle nenáročnou hodinu moc nemusím.Ne proto co se v ní učíme , ale jak se ji učíme a kdo nás učí.Je to takový náladový muž s černou čupřinou na hlavě a neupřímným úsměvem na rtech.Jeho hodiny nejsou nijak poutavé,lákavé či dokonce něco přínosné.Jeho věčné tlachání na jedno téma a také to že se vlastně nehneme z místa mě dovádí k jistému druhu šílenství.

Nejsem ve škole první , ale ani posledním žákem který dnes přichází.Procházím vestibulem přímo k šatnám.Snažím se neupoutat na sebe pozornost a to se mi do jisté míry i daří jediní kdo na mě pokynou s úsměvem jsou Stella a Joe,oplatím jím to a dál pokračuji ke kleci číslo Dvacet jedna na které je tento rok pověšená cedulka VIII.A.

Odhrnu si pramen černých vlasu z čela a s velkou úlevou položím batoh na lavičku.Dnes je velice těžký.Ač máme v pondělí málo předmětů na které jsou zapotřebí učebnice , já sebou mám ještě knihu a tělocvik.Dále se v mé tašce nachází zrcátko a hřeben.Svůj černý kabát opatrně navléknu na háček a přezuji si boty.Měla bych si pořídit jiné,protože polorozpadle Crossky opravdu nevypadají moc k světu.

Nehodlám se dnes vybavovat s ostatními a tak zamířím přímo do druhého patra do učebny Výtvarné výchovy.Mám smůlu v patách mi jde Joe.Snažím se dělat , že jsem si ho nevšimla , ale to se mi na moc dlouho nedaří, doběhne mě a snaží se navázat hovor.

"Jak ses vyspala?"poví usměvavě směrem ke mě.Nejspíš čeká že mu odpovím stejně tak vesele jako on.
"Hm...šlo to."
Zamračí se."Nechceš si povídat?!Je ti něco?"pokusí se podruhé , ale když neodpovídám tak toho nechá a dál si všímá rozepnuté tašky na svých zádech.

Zaťukám na učebnu.Nikdo tam zatím není.Musím čekat.

Asi po čtvrt hodině se přižene profesor Kattleberg a odemkne nám.Znuděně vstoupím dovnitř a posadím se na své místo.To bude zase den.
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 penelopeo penelopeo | Web | 31. ledna 2011 v 14:10 | Reagovat

Hezká povídka, mám ráda tvůj styl psaní. :D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama