Bolest na duši...

21. prosince 2010 v 12:38 | Billie Roschet |  Jednorázové povídky
Toto téma týdne jsem chtěla pojat trochu abstarktně a tak jsem se rozhodla vytvořit malou povídku s tímto názvem.Není ani tak brutální jako spíše smutná.Doufám se ze vám bude alespon trochu líbit.

Předem upozornuji že tento příběh se neváže k žádným skutečným osobám ani ději.

_______________________________________________________________________________

Píše se rok 1785.Nad malým horským královstvím vládne krutý král.Jmenuje se Viktor.Je nechvalně známý svými nekalými praktikami ohledně peněz.Pro ně by udělal snad všechno.

Vikror má i o šest let mladší sestru.O té však skoro nikdo z království neví.Dívka je velice
krásná s příjemnými rysy v obličeji.Rodiče jí odkázali veliké jmění o kterém sama neví a její bratr jí ho velice závidí.Můžeme tedy předpokládat že jí nenávidí a myslí si že snad navedla rodiče k odkázání takového množství peněz právě jí.

"Viktore...?"zeptala se opatrně a se zachmuřeným výrazem ve tváři.Na sobě měla pouze kus roztrhaných , špinavých šatů."Viktore,... prosím! Nemůžeš mě tady přece držet jako nějaké zvíře!Nejsem tvůj majetek!"muž stojící na druhém konci místnosti se zamračí a semkne obličej do nenávistné grimasy.

"Ne!To ti to musím opakovat každý den že tě ven nepustím!? Ještě by si mi dělala ostudu...a mohla všude vyládat jak jsem krutý , ale copak ti nestačí že už se o tebe musím pátým rokem starat a obtěžovat se s tebou protože si neschopna si najít manžela?! Věk už na to máš!"poslední větu dodal s menším úšklebkem.Potom se otočil na plačící děvče.

"A nebreč!Nemáš proč. Tak ted bež a řekni služebným at mi uklidí přikrývky!"pověděl stroze a ukázal směrem ke dveřím.Dívenka se skíčeně otočila a odešla vyplnit bratrovy pokyny , v duchu ještě cosi zanadávala a zaklapla za sebou dveře.

Hned poté co vyřídila jedné z mnoha služebných ,co jen jich na hradě bylo, Viktorův příkaz , došla do svého chdě zařízeného pokojíka a propukla v usedavý pláč.

Po hodé chvilce se utišila a hřbetem ruky si otřela oči. Najednou někdo zatukal na dveře.Kristal otevřela.Ve dveřích viděla obličej jedné staré služky , kterou měla velice ráda.

"Paní Kristal ...!Ž vy jste zase plakala?!"zeptá se žena shovývavje.

"Za to může Viktor!Nikdy mě nepustí ani na krok z hradu..."

"Za to může nejspíš vaše velké jmění , madam...." řekne Alžběta a Kristal se udiví."Přece víte že až dovršíte jednadvaceti let že získáte vélkou finanční částku, madame?!"

" To je přece holý nesmysl!Podívejte se na mě , Alžběto...."poví dívka zkroušeně.

Další téma hovoru jsou dívčiny peníze.Poté co se dívka dozví všechny podrobnosti poděkuje služebné a kvapem běží do Viktorova pokoje. Bez zaklepání vtrhne dovnitř.

"Proč si mi neřekl co zdědím?!"vykřikne na bratra.

"Ale Kristal,...Nebud dětinská!"praví a pohrdavě se otočí zpátky k oknu.

"Dětinská?! Já že jsem dětinská?!"křičí dál "Celou tu dobu víš o mých penězích a nic mi neřekneš , necháváš mě žít v nuzných podmínkách a myslíš si že ti to budu nadosmrti trpět!?Za týden mi bude dvacet jedna a to teprve uvidíš ,bratříčku....!"zabouchne za sebou dveře a je si zbalit kufr.



PS: Prosím omluvte chyby :)
 

2 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 penelopeo penelopeo | Web | 21. prosince 2010 v 14:40 | Reagovat

Nádherná povídka :D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama