Dávné časy v Británii 1.díl

24. října 2010 v 23:17 | Billie Roschet |  Jednorázové povídky
Ahoj Vím že jsem ted dlouho nic nepřidala, za to se taky omlouvám a tak vám sem dám pár povídek ze starýho blogu at máte co číst.Bude to Dávné časy v Británii 1.-3.díl a Milý příteli.

z deníku jedné holky:
"Ahoj jelikož si ted často vzpomínám na staré časy,jak jsem byla v Británii a jak se mi tam líbilo.Jsem se rozhodla o tom povyprávět jen tobě ,milí deníčku.Je to už 5 let od toho co jsem dostudovala vysokou v Británii.Ale začnu nyní od začátku:Právě v této chvíli se již nacházím společně s tebou ,deníčku,v posledním dni střední,nebo-li na maturitě.Jsem celá napnutá jestli to zvádnu , ale také se toho moc a moc bojím...!Už by na mě měla přijít řada...a...už!Zatím vše zvládám dobře.Myslím že to vijde.Uvidíme ! *** Už jsem doma a jsem štastná jak to dopadlo,vše vykládám mamce jak mám samé jedničky až na tu angličtinu - z té mám bohužel dvoujku.Maminka je na mě moc pyšná a tak jí poprosím jestli bych nemohla na tu party co se koná dnes večer na oslavu s kamarády.Mamka se nad tím zamýšlí a jde se s tátou poradit . A klaplo to . Můžu .To bude mejdlo.Po chvíli již nastal čas připravit se a tak jdu nahoru do svého pokoje , abych se nalíčila přichystala a šla.Vše proběhlo bez obtíží a už jsem na cestě k Franke´s bar kde se stázek koná.všichni mně přivítali a začlo se slavit.Dobroty a šampus byl na účet podniku ,protože Joeieho táta pan J.Frank je majitel podniku.Mejdan je v plným proudu a všichni se natřásaj svými známkami...Je konec a pomalu všichni odchází,pak už i já zústal tam už jen Joe a Nick s Jackem.Já jsem během dvaceti minut došla domů a vyšla do svého pokoje kloukla na hodiny a ono už 01:36 ráno . Hned potom jsem se svalila a ani se neobtěžovala převléct.Usnula jsem tvrdým spánkem a spala až do rána.Zdálo se mi o tom kam pujdu na školu dál.Když jsem se ráno probudila,moje první slova byla "Asi sem na místní...kam jinam?Jo stvrdnu zase tady..."Nakonec jsem odfrkla a šla si umýt zuby.Hodila jsem něco na sebe a šla dolů do kuchyně se nasnídat.Dala jsem si kukuřičné lupínky zalité mlékema k tomu nějakou limču.Při snídani jsem zavolala Nancy -mé nejlepší kamarádce kam půjde ona...jelikož jsem ještě pořád hloubala nad tou školou . Ona ještě neví ale nejspíš taky sem... Radila jsem se o tom i s rodiči doma - vypadají že něco tají ale přisvědčili mi zdejší vysokou školu.Jsem zvědavá jestli z nich něco vypadne nebo jestli to myslí smrtelně vážně , no nevím.Do oběda jsem šla ven do parku jen tak se projít a když jsem si sedla na lavičku, abych relaxovala a poslouchala ptáčky , mě napadla jedna myšlenka deroucí se na povrch.
Co dvojka z angličtiny?Napraví se to?Mám šanci?...Pak jsem o tom usilovně přemýšlela ještě dobrou půl hodinu.Najednou jsem se podívám na hodinky a ono už skoro čas oběda.Tak jsem začala nekontrolovatelně uhánět k domovu.Na oběd jsem přišla jen tak tak.Při obědě mě napadlo že by bylo vhodné mé obavy vyjevit rodičům a tak se tedy o pět minut nato stalo.Mamka s tatkou se jen lišácky zasmáli a - asi - radši nic neříkali.Tak jsem vlastně ten den nedošla k žádnému kloudnému řešení mích otázek...Toho dne se již nic významného nestalo a proto to smím přeskočit.Další den se tento děj opakoval skoro naprosto stejně.Zato další den byl už o něčm jiným !Ráno jsem se vzbudila na svůj obvyklý čas 7:45 a upalovala na snídani.Po snídani jsem šla na nákupy - vyjímečně sama - byla jsem asi v pěti z te kolony obchůdků,krámků,shopíků a vlastních stánků.Koupila jsem si odbornou a děsně drahou učebnici angličtiny která by mi mohla pomoct společně s levnějším slovíkém všech možných i nemožných anglických slov.A mimochodem i pořádně chlupaté ,plyšové,růžové tapky na nohy.:)!S tímto nákladem jsem došla až domů vyložila ho nahoře v pokojíku a šla si dát něco malého na zub protože jsem přišla brzy a oběd měl být až za hodinu.Bylo to něco lehkého,víš dníčku,ted si nemohu vzpomenout,ale to není důležité.Při obědě na mě rodiče vybafli že pro mě mají překvapení , ale že mi ho ještě neřeknou , až večer!Celý den jsem byla moooooc zvědava co to bude!A proč to tají až do večera?Chtejí mě napnout?Nebo to má nějakoý prvek ,ktery je nutno sdělovat až večer?Hm?Jsem zvědavá!minuty plynou jako hodiny .Hodiny jako týdny.Co to jen může být?Den se pomalu chýlí k večeru a já celým napětím ani nikam nešla.Jen se to už dozvědět!Právě nastal čas večeře - už brzy mi to musí říct!Večeře proběhla nečekaně potichu, až po třičtvrtě hodině jsem to nevydržela a musela jsem se zeptat!...Až po večeři?Co?!Ach jo at už je to za mnou a vím to!"Takže,miláčku,víš jak jsi měla zájem o to kam půjdeš stdovat vysokou školu?"otázal se mě táta."No,samozřejmě vím..."odvětím nedočkávajíc se odpovědi."Přemýšleli jsme s maminkou o tvé známce z angličtiny a po dlouhem dohadování jsme usoudili že by jsme tě přihlásili na Oxford v Londýně!Co ty na to?" "V Londýně ?!!!!...Anooooooooo!Vždycký teda kdykoliv!Určitě moc ráda a to hned!Díky Díky Díky..."tuhle větu - i když je nesmyslná - si pamatuji naprosto přesně!Od té doby,tedy dva týdny co zbývali do odjezdu do Británie jsem nemluvila o ničem jiném než o Londýně a koupila si snad dvacet příruček a vždy je za noc přečtla.Ted se k ním ráda vracím.A ted se práve ,deníčku,ocitáme den před odjezdem.Jsem celá nadčená a připravuji si už kufry je sice teprv 11:30 ráno , ale já už se tak těším.Takže by to chtělo drogerii,oblečení a tak dále.
 

2 lidé ohodnotili tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama